Do oček a nití lapená....

Jsem pletařka. Sotva jsem přestala, jako dítě, plést nohama, chopila jsem se pletacích jehlic a už jsem se jich nepustila :-)

Pletla jsem na sebe, na maminku, na bráchu, později na manžela, na děti své i děti kamarádek.

Pletla jsem z toho, co bylo k dispozici. Takže bavlna, příšerně kousavá ovčí vlna (dnes bych řekla, že kobercovka :-) ) a akryl a polyester v mnoha různých podobách.

Jak šel čas, objevila jsem ručně předenou přízi..... byl to ZÁZRAK! I když to byla ovčí vlna...nekousala, byla jemná a moc příjemná. Dlouho jsem se přadýnkem jen kochala, pořád jsem ho ohmatávala a zkoumala, až jsem si z něho upletla šátek na krk. Byl to krásný, hřejivý a tak příjemný pocit... Už při pletení se mi nechtělo přestat, byl to úplně jiný zážitek, než jsem doposud zkusila. 

A já zatoužila po tom, si vyrobit svou vlastní přízi.

Ale jak na to? Naštěstí žijeme v moderní době, kdy na internetu najdeme snad všechno. Viděla jsem desítky videí, v češtině nebo slovenštině jich bylo pomálu. V cizojazyčných vlastně jazyk znát nepotřebujete. Postup prostě odkoukáte. Stejně si to musíte "vzít do ruky" a trénovat a trénovat... A zkoušet a zkoušet...

Doporučuji nevzdávat se :-) . Někde jsem slyšela radu, že pokud se chce člověk naučit jakoukoli novou techniku, včetně předení, má si na trénování vyhradit pouhých 15 minut denně. Jen 15 minut, ne víc, ne míň. Ale poctivě, denně, nevynechávat. Za týden nebo dva máte techniku zvládnutou. 15 minut je dostatečně dlouhá chvíle na procvičení a zdokonalení zručnosti, ale dostatečně krátká na to, aby vás neúspěch a nešikovnost (na začátku jsme nešikovní všichni) neodradily od dalších pokusů. Řídím se touto radou a vedu k ní i děti v rukodělných kroužcích .... a funguje to! U mě i u dětí.

A další rada. Sdílejte své výsledky a pokroky na sociálních sítích. Díky reakcím od zkušenějších, pozitivním i negativním, jsem se mohla zdokonalovat. Negativní reakce - to není výstižné... Nebyly žádné "negativní". Myslím tím, že poskytly cenné rady, jak by bylo dobré příště postupovat, aby byl výsledek co nejlepší. A ještě maličkost... nikdy jsem tyto reakce neměla v komentáři, vždycky jsem je dostala, diskrétně, ve zprávě. Jsem za tyto rady opravdu vděčná. Vždycky mě posunuly dál.

Snažím se své dovednosti, vědomosti a zkušenosti předávat dál.

Ale o tom zase příště. :-)